Strašně nerad píšu o sobě. Kdo mě zná, ten ví své a kdo mě nezná ten mě ještě pozná 😉 

Ne ... jinak jsem to chtěl říct – toho i já velice rád poznám :-))

Přátelé, Ti kdož máte zájem, stáhněte si a poslechněte písničky a ukázky okruhu mé hudební tvorby.

Napište mi, pokud se Vám mé nabídky k poslechu zalíbí a napište mi i své náměty k dalším písničkám a projektům. Rád přijmu další nápady a rád se nechám i Vámi inspirovat k další tvorbě a s pokorou se nechám políbit novou múzou.  Od některé, po vzájemných sympatiích klidně i osobně ;-))

Veškeré zvukové záznamy jsou pořízeny v mém vlastním soukromém nahrávacím studiu.

Já sám jsem též autorem všech zvukových úprav a hudebních aranží, a vše je výhradně v mé vlastní zvukové režii.

Ve své tvorbě používám vesměs nástrojů a zvukových zařízení značky YAMAHA, mikrofony světoznámé značky SHURE ap.

Nepostradatelnou je pro mě úžasná digitální aranžovací stanice Yamaha Tyros 4.

Obdivuhodné jsou zejména její špičkové vyjímečné zvuky dechových nástrojů.

S oblibou využívám nejmodernějších aplikací značky Yamaha, zejména úžasných zvuků „super artikulation“ vytvářené kombinací nejnovějších počítačových čipů a živým  nahráním světových džezových hudebníků.

Stejně tak úžasné a nenahraditelné v mé aranžerské práci jsou pro mě, mnou oblíbené, špičkové zvukové efekty, vokální procesory a harmonizéry s nejnovějšími počítačovými čipy, opět z dílny Yamaha.

Světové hudební firmě YAMAHA tímto skládám velké poděkování, neskutečný obdiv a poklonu.

Konečně jsem se pustil do vytvoření těchto webových stránek. Toto je jeden z projektů, které jsem měl v hlavě již dlouho.

Možná jsem s tím zbytečně otálel, ale asi to ve mně muselo uzrát. Všechno má v životě své důvody.

Tím posledním a největším „nakopnutím“, pro mě byla nevratná životní událost. Na jaře roku 2013, dva dny po mých čtyřicátýchtřetích  narozeninách, odešla z tohoto světa do muzikantského nebe osoba, která má být pro každého z nás tou nejbližší a nejuctívanější. Zemřel mi táta. Bohužel jsme spolu za poslední léta moc nevycházeli.

Až po jeho odchodu jsem si uvědomil, jak byly veškeré neshody a nepochopení úplně zbytečné a nicotné. Najednou jsem začal přemýšlet o všem, co se v mém životě událo, trochu jinak a uvědomil jsem si, jak krátká je doba, která je nám dána na tomto světě ...

Tak jako se v Bibli píše v Deseti božích přikázáních – „Cti otce svého a matku svou“, jsem přesvědčen, že by tam mělo být ještě přikázání jedenácté – „Cti děti své a vnoučata svá“, abychom si všichni uvědomili vzájemnou rovnost a měli k sobě spousty úcty, pokory a pochopení ještě za života a ne až když je už pozdě.

Bohužel už si s mým tátou nestačíme říct to, co jsme si říct měli. Ve vteřině je všechno pryč a vrátit se to nedá. Je to neskutečná škoda.

Jsem přesvědčen, že by měl velkou radost, kdyby věděl, že jsem se k aktivní muzice po letech pauzy zase vrátil a že jsem pevně rozhodnutý zase rozdávat muzikou radost, tak jako jsme ji kdysi rozdávali spolu, všem lidem, kteří se chtějí bavit a užívat života.

Lidé se od pradávna chtěli veselit a bavit. Práce a povinnosti byly a budou v našich každodenních životech pořád a právě proto je přirozené a potřebné odreagování a uvolnění.

Od nepaměti se lidé bavili muzikou.

Všichni se čím dál víc vymlouváme na to, že nemáme čas a peníze na zábavu. Omyl !!! Jen si to namlouváme a zdůvodňujeme sami sobě naši pohodlnost a lenost.

Jsem rád, že jsem ještě zažil, s mojí rodinnou kapelou i jako  aktivní muzikant klávesák a bubeník s mnohými jinými kapelami, mimo jiné i zábavy, plesy, hudební a taneční akce před rokem 1989.

I ti tehdejší papaláši u koryt věděli, že musí lidi nechat se vyřádit a pobavit, aby mohli druhý den zase fungovat.

Dneska k tomu má možnost každý a najednou jako by nebyl zájem jít za zábavou.

To ale není pravda!! Každý normální člověk se bavit chce a může. Musíme však  v sobě překonat tu lenost a pohodlnost a vyrazit si a vymýšlet.

Ty doby, kdy jsme chodili do práce na osm hodin a těšili se na pátek a volný víkend jsou bohužel pryč. S tím nikdo nic neuděláme.

Dneska se bohužel díky našim zákonodárcům a samozvané „unii“, chodí do práce v sobotu i v neděli, ve dne i v noci, a navíc ještě za minimální mzdu. S tím také nic neuděláme, bohužel. To mohou změnit zase jen naši politici a ti to měnit nechtějí. Těm to takto vyhovuje.

Přátelé, pojďme si najít čas a chuť na to, zase si vyjít za zábavou, posezením s muzikou, zazpívat si a odreagovat se od každodenních běžných starostí a povinností.

Je to jen na nás. Nikdo jiný to za nás neudělá ...

 Lidi – bavte se a užívejte života s muzikou